Zlatá horečka

Do Fort Yukonu jsme dorazili v pátek za soumraku. Jakoubek mapoval terén již o den dříve a vybral úžasné místo pro náš kemp. Počasí přálo, nálada v městečku byla úžasná, co víc si přát.

S vidinou bohatství jsme na místním úřadě odkoupili od bílého muže kus země určené k těžbě zlata.

Skromné zlatokopovo živobytí. Okoralý chléb s trochou konzervovaného bizona. To mi připomíná, že v sobotu večer přijel i Áčko a dovalil domácí klobásy z opravdového bizoního masa. Zajímavá a chutná zkušenost to byla.

Promyšlené stolování

Je sobota sedm hodin ráno a dělá se snídaně.

Zlatokopecké hemžení

Kubův a Šlápiho vzkvétající obchod s kuřivem a suvenýry

Místní kostel

Dorazil Pinďa s Káčou

Velkopodnikatel Šlápi

Území OTR, kdo nebyl zván, byl olovem provrtán!

Vyslanci OTR: Bublina, Móťa a Jakoubek a večer příjemně překvapil svým příjezdem Áčko.

Již brzy budou otevřena nová zlatá pole, jde se těžit.

Pavlís, Yukonský šiřitel pozitivní nálady.

Také jsem hledal zlato spolu s kamarády, ale našel jen několik světlých šutrů a útržek březové kůry. Náš claim nepatřil k nejštědřejším.

A to bylo všechno naše bohatství. Po tom, co jsme dostali pokutu za těžbu za hranicí záboru následovanou pokutou za těžbu na indiánským území, se z naší osady stala nejchudší lůza horečky :)

Výhled z Bublinova bivaku

Po závodu psích spřežení jsme střídavě vysedávali v saloonu a korzovali v okolním společenském hemžení. Zde Barunka a Móťa.

Brdská sekce si nás přísně přeměřuje. Prošli jsme. A to hlavně díky tomu, že kluci dodrželi doporučení, nenavazovat při setkání s kamarády z BRD oční kontakt!

Kuba propadl karbanu a krásným ženám.

Pohodička na kempu v pozdních, možná ranních hodinách.

Ač neradi, museli jsme v neděli všechno zabalit a vykročit směrem do toho druhého světa...