|
ŠPETKA HISTORIE
Bobr evropský Castor fiber a bobr kanadský Castor canadensis jsou posledními
žijícími zástupci bobrovitých. Tato čeleď má svůj prvopočátek v třetihorách. Rod Castor
se 3 až 7 milionů let nazpátek oběvuje v Evropě, poté osidluje Severní Ameriku. Oba druhy se
sobě velice podobají. Přesto lze říci, pomineme-li porovnání chromozomů, že bobr kanadský je
mohutnější, agresivnější a pohyblivější. Bobr evropský má méně hedvábnou a světlejší srst s
rozdílným odstínem zbarvením hlavy a trupu, které je oproti bobru kanadskému výraznější.
|
 |
POROVNÁNÍ SOUČASNÉHO OSÍDLENÍ BOBREM KANADSKÝM A EVROPSKÝM OPROTI PŮVODNÍMU ROZŠÍŘENÍ
(SVĚTLE ZELENÁ)
Počet severoamerických bobrů v době příchodu prvních Evropanů se odhaduje na 60 milionů
jedinců. V 18. století je bobří kožešina mezi přistěhovalci z Evropy - Angličany a Francouzi
- a Indiány již zaběhlým oblíbeným obchodním artiklem. V letech 1920-1960 proběhly četné
reintrodukční programy. V současnosti chráněný druh, lov omezen, stavy stoupají.
U nás byl bobr evropský vyhuben. Jeho návrat do volné přírody začal, po dvousetleté
nepřítomnosti, ve druhé polovině 80.let minulého století a stále není u konce. Jižní
Moravu osídlili proti proudu řeky Moravy jedinci z Rakouska, Slezko proti proudu Odry
a Olše bobři z Polska. Na střední Moravě v okolí Olomouce byli bobři vysazeni. V
současnosti jsou všechny tyto tři oblasti propojené. Díky migracím z Bavorska je
obydlen Český les v západních Čechách. Osídlené vnitrozemí objevíme na Mži a Kosovém potoku
nedaleko Tachova a u Horšovského Týna - Radbůza. Z Polska přicestovali bobři do Orlických hor
- Divoká Orlice. Zabobříkovaná je také Česká část toku Labe až po Vodní dílo Střekov v
Ústí nad Labem a státní hranici v Hřensku. Nové kolonie na Vilémovském potoce ve Šluknovském
výběžku a v sousedství řeky Bíliny v okolí Všechlapské vodní nádrže nedaleko Teplic.
|
| POTRAVA |
|
Bobra živí stromy. V oblibě má především měkké dřeviny, převážně vrby a topoly, případně
pak v oblastech s výskytem tvrdých dřevin jilmy, duby, habry, jasany a další. Z poražených
stromů žere čerstvé listy, kůru, lýko, nepohrdne ani kořeny. Koncem léta odděluje větve od
stromů, ukládá je na dno a zatěžují kameny. Zásoby jsou pod ochranou hráze a poskytují
dostatek potravy na zimu, tzn. až 80 m3 větví na jednu rodinu. V létě má potravu pestřejší.
Jídelníček si vylepšuje různými druhy vodních i suchozemských rostlin. Celulózu rozkládají
mikroorganismy žijící v trojlaločném slepém střevě, k zpracování dále napomáhá požírání
vlastního, velmi výživného, prvního produktu trávení. Zelený a jemný trus si užírá přímo od
řitního otvoru. Přesto všechno však dokáže využít nejvýše 33 % přijaté celuózy.
|
|
RODINNÝ ŽIVOT
Bobři tvoří páry na celý život. Každoroční námluvy se odehrávají ve vodě, nejčastěji v
lednu a únoru. Samice bývá větší a jako ve většině ostatních případů dominantnější. Po četných
honičkách se páří "tváří v tvář" a sto až stodeset dnů poté se rodí obvykle 2-4 mláďata,
nanejvýš 5. Porodní váha 0,5 kg se díky výživnému kojení mění na konci prvního roku života
na 10 kg, v 5-9 letech dosahují konečné průměrné hmotnosti 14-20 kg, vyjímečně 30kg i více.
Učiteli plavání jsou starší sourozenci. 4-8 zvířat spolu žije v kolonii na ploše zhruba
1,5km2. Teritorium úseku vodní hladiny a zdroje potravy je vymezeno bobrovinou (výměšek žláz
poblíž řitního otvoru) a toto značení cizí bobři respektují. Bobr je zvíře velice pracovité,
obratné a zručné. Bobři se jen málokdy vzdalují jeden od druhého natolik, aby museli přerušit
svojí vzájemnou neustálou konverzaci připomínající vzdechy, sténání, bručení či bolestivé výkřiky.
Není divu, že je Indiáni nazývali "mluvícími bratříčky".
|
STAVBA TĚLA
Díky zadním nohám opatřených plovacími blánami, širokému ocasu a husté, vodovzdorné srsti
může bobr plavat i v zimě pod ledem ve vodě, jejíž teplota se blíží 0°C. Dokáží běžně zadržet
dech na 5 minut, což mu stačí aby pod vodou uplaval vzdálenost 750 metrů. Oči a nozdry má v jedné
rovině, aby při plavání viděl a mohl dýchat aniž by se přitom prozradil nepřátelům. Průměrná
rychlost plavání je 5km/h, maximální 7km/h. Nozdry a uši má při plavání pod vodou pevně uzavřeny
chlopněmi, pysky se mohou sevřít až za řezáky. Dokonalé vidění pod vodou při současné ochraně očí
zajišťuje mžurka, třetí oční víčko. Práci ve vodě, kdy je třeba mít tlamu otevřenou, umožňuje
schopnost uzavřít společný ústní a hrtanový otvor a dýchat pouze nozdrami. Bobr má pevné lebeční
kosti a silné čelisti, v nichž jsou hluboko vrostlé všechny čtyři řezáky.
|
PŮSOBENÍ NA KRAJINU
K životu si bobr vybírá klidnější řeky. Hráze ovlivňují rychlost proudu a při více rodinách
na jedné řece teče voda pomaleji a stejnoměrněji, zvyšuje se kvalita a teplota vody a hladina
vody v okolí. V řece přibývá ryb a následně i živočichů, které se rybami živí - zejména volavky,
potáplice a ze savců vydra. Dostatek vláhy v okolí pak pozitivně ovlivňuje pestrost druhové
skladby rostlinné i živočišné říše. Některé bobří nádrže se za několik generací zanesou erozními
plaveninami a změní se v bohaté pastviny. Do jisté míry je bobr schopen napravit chyby člověka,
na druhou stranu přirozený jev nutný k přežití, a to kácení stromů, je očima lidí přijímáno
velice kriticky. K tomu se přičítá uvolňování dřevin do toku, příležitostné škody na zemědělských
plodinách či podmáčení komunikací a produkčních ploch. Hlasy typu "zabij bobra zachráníš strom"
jsou politováníhodným projevem lidského škatulkování přírody na "škůdce a neškůdce". Problematika
bobrů v ČR v některých lokalitách je na dlouhé povídání, myslím ale, že více užitku přinese
pochopení podstaty věci obecně. Zachování biodiverzity přírody na Zemi v co největší pestrosti
by mělo být samozřejmým zájmem nás všech. Tendence uměle udržovat jakžtakž rovnováhu v člověkem
narušených ekosystémech jsou dnes na denním pořádku a tak velké procento naší přírody vlastně ani
přírodou v pravém slova smyslu nazvat nelze, spíše jde o jakousi lidskou zahrádku, bohužel.
Bohužel pravděpodobně bude ale i v budoucnu umělá redukce početních stavů některé zvěře
nevyhnutelná. Klíčovým bodem všeho je nedostatek prostoru pro existenci dnešní lidské populace
vedle plně funkčních a bohatých ekosystémů - přírody. A co náš bobr? Inu jeho rozšíření v
"zahrádkách" pochopitelně vyvolává a vždy bude vyvolávat vlnu rozhořčení a udržování stavu a
vymezení hranic jeho rozšíření na sebe nenechá dlouho čekat, neboť bobrovi se u nás daří. Vedle
člověka jsou přirozenými nepřáteli bobra vlk, medvěd rys, příležitostně vydra, v USA navíc rosomák,
aligátor, příležitostně kojot.
Na závěr tohoto krátkého nahlédnutí pod pokličku bobřího života Vám kamarádi a kamarádky zbývá
už jen popřát mnoho dobrých fotografických úlovků. Odchyty a jiné aktivity přenechejme odborníkům.
A úplně na konec jeden tip: Na stránkách pana Ladislava Vogeltanze www.krasylesa.cz najdete
mnoho překrásných fotografií nejen bobrů, ale také ostatních obyvatel našich lesů a další užitečné informace.
|
|
Reakce k článku
|
přidat reakci
zobrazit všechny
zobrazit vybrané
sledovat emailem |
|
výtažek z článků publikován: r. 2005 autor: Antík |
|
|
náhodně
