náhodně
|
|
CO OD NICH OČEKÁVÁM?
TO JE OTÁZKA NA KTEROU SI MUSÍTE ODPOVĚDĚT JAKO PRVNÍ.
ZA DRUHÉ PAK UDĚLAT VŠE PRO TO, ABY JSTE SE VÝSLEDKEM PRÁCE PŘIBLÍŽILY CO NEJVÍCE SVÝM PŘEDSTAVÁM, TZN. ABY SNĚŽNICE SKUTEČNĚ SLOUŽILY. |
|
PSOHÁNPA SNOWSHOES
POTŘEBNÁ PLOCHA SNĚŽNIC
je velice obtížně definovatelná jelikož se odvíjí od celé řady okolností.
Pro dospělého člověka je to orientačně dvanáct decimetrů, patnáct se
zavazadlem.
DO KOMPLIKOVANĚJŠÍHO TERÉNU
jsou vhodné ne příliš dlouhé sněžnice. Husté křovinaté lesy, strmé horské
svahy apod. Tzn. vhodným tvarem je zhruba ovál, takzvaná "medvědí tlapa".
Přichází ještě v úvahu varianta vzadu s krátkým špičatým zakončením
"spolknutý ocas", případně "bobří ocas" s delší zadní špičatou částí - ocasem.
Takové sněžnice by měly mít též v případě náročnějších úseků cesty možnost
připevnit napevno patu, případně jí vymezit prostor pohybu. Medvědí tlapa,
zvláště je-li menších rozměrů, se přivazuje běžně napevno na celou dobu chůze.
Vyrábějí se zpravidla z jednoho kusu dřeva.
 PRO KOMBINACI NÁROČNĚJŠÍ TERÉN A ČERSTVÝ SNÍH ČI TĚŽŠÍ ZAVAZADLO
je vhodné plochu předchozích typů zvětšit do šířky.
 DO ROVIN A NA DELŠÍ CHŮZI
jsou naopak vhodnější delší sněžnice zakončené vždy ocasem - pomáhá udržovat
přímý směr chůze. V předu "ocasem" zakončená a vyzvedlá špička umožňuje
svižnou chůzi, vyzvedlý oblouk naopak více vyhovuje nošení těžkých zavazadel.
 HOUŽEVNATOST A VÁHA SNĚŽNIC
hraje též svou roli pro jejich používání a odvíjí se od použitých materiálů.
PLNĚ FUNKČNÍ I KDYŽ MÉNĚ ESTETICKÉ SNĚŽNICE
vyrobené provizorně v nouzových podmínkách nejsou ničím proti ničemu a občas
bylo nutné po tomto řešení sáhnout. Ovšem sněžnice běžně používané indiány
bývaly naopak vyrobeny s udivující pečlivostí.
|
|
VÝROBA RÁMU
MATERIÁL
Výběr druhu dřeva je na každém jednotlivci, každé má své specifické
vlastnosti a uvádím zde pouze u nás rostoucí a Indiány běžně používané.
S klidným svědomím můžeme tedy šáhnout po jasanu, jilmu, bříze, javoru
klenu.
Vyrábíme-li více rámů najednou, je možno použít štípané dřevo tzn. rovný kmen většího průměru rozporcovaný klíny. Výhodou takto vzniklých rámů bývá poměrně dobrá kvalita dřeva, které lze u mladého dřeva dosáhnout tížeji, zejména co se bezsukosti a průběhu vláken týče. ROZMĚRY
Odvíjí se od velikosti a typu sněžnic a od plánované zátěže při používání,
od použitého materiálu a způsobu ohýbání. Prostřední sekce mívá na průřezu
orientačně obdélníkový až čtvercový profil pohybující se zhruba v rozměrech
2 – 2,5 cm, "ocas" do 1,5 cm. V místech plánovaného nenáročného ohybu nebývá
nutné ubírat materiál. Ubrání materiálu v místech nejnáročnějšího ohybu bývá
však již nutností, přičemž se snažíme ohýbat ve směru největší pružnosti -
viz. obr.
 Vzniká-li potřeba napojit materiál (zejména u "bezocasých" rámů) provedeme spoj dostatečně dlouhým zešikmením obou napojovaných konců. - viz. obr.  OHÝBÁNÍ
Máme-li na rámu „šikmé spoje“, před ohýbáním je provizorně ale pevně svážeme.
Nejjednodušším a oblíbeným způsobem je ohýbání "za studena". Použijeme k tomu čerstvé dřevo v míze, tzn. neřezané v zimním období. Pro tento účel se nejvíce hodí mladé březové kmínky z hustého porostu nebo štípaná bříza. Materiál naohýbáme vložením provizorních příček nebo pomocí dřevěných kolíků zatlučených do země. Takto zafixovaný rám necháme před dalším použitím dokonale vyschnout. Náročnějším postupem je ohýbání "za tepla". Použijeme buď syrové dřevo, nebo suché přes noc namočené. V ohni rozpálené kameny vložíme do podlouhlé vyhrabané jámy v zemi, zakryjeme dostatečnou vrstvou trávy, položíme materiál určený k napaření a opět zahrneme travou. Nyní je třeba pracovat rychle, jámu zaléváme vodou a současně zahrnujeme hlínou. Zhruba do hodiny je "suché" dřevo připraveno k ohýbání, syrové dříve. Po vyjmutí nemějte žádné zbytečné prostoje a mějte dopředu dobře promyšleny jednotlivé kroky. Povrchové vrstvy materiálu velice rychle chladnou a míra plastičnosti se každým okamžikem zmenšuje. Základem je mít kvalitně připravenou do země vykolíkovanou či jinou formu do které budete ohýbat. PŘÍČKY
Dle vyráběných sněžnic použijeme k zpevnění rámu 1, 2, nebo 3 příčky.
Zhotovíme je ze stejného materiálu jako rám, nebo z jiného pevného tvrdého
dřeva. Do rámu pečlivě vyhloubíme otvory tak, aby do nich příčky bezvadně
zapadly. Při špatném umístění může dojít k špatnému rozložení váhy a bude
se předek nebo zadek sněžnice bořit do sněhu.
 DÍRKY
Do rámu vyvrtáme jednak dírky které budou sloužit k uchycení výpletu a dírky potřebné k sesazení, tzn. na koncových částech sněžnic tedy včetně případných "šikmých spojů".IMPREGNACE
Rám i příčky nahříváme u ohně a potíráme rozehřátým včelím voskem. Po vychladnutí seškrábeme oblou hranou všechen přebytečný vosk.SESAZENÍ
Do rámu vložíme příčky a svážeme k sobě koncové části rámu, tedy včetně případných „šikmých spojů“. Vše se obejde bez lepení. |
|
VYPLETENÍ SNĚŽNIC
|
Vyplétáme rozmočeným řemínkem syrové kůže.
Řemínek získáme odřezáváním z kůže postupně kolem dokola.
Řemínek napojíme proříznutím a vzájemným provléknutím napojovaných konců.
Na prostřední sekci je rozumné použít kvalitní pevnou kůži.
Na koncové části lze použít tenčí.
Provedení výpletu může mít nespočet podob, uvádím dva nejvíce používané způsoby.
 
|
|
UPEVNĚNÍ K NOZE
Dvě z několika možných variant vidíte níže. 
|
|
|
POHYB NA SNĚŽNICÍCH
Stabilita při chůzi může být v určitých situacích vylepšena dobrým pomocníkem a to dřevěnými hůlkami. Mají-li sněžnice vyrobené z přírodních materiálů dlouho sloužit, nelze po nich vyžadovat extrémní odolnost. Zejména je třeba je používat jen při dostatečné vrstvě sněhové pokrývky a opatrně překonávat překážky.  |
|
|
PO NÁVRATU Z TERÉNU Sněžnice necháme vyschnout, ne však v přílišné blízkosti tepelného zdroje. Poté je při dlouhodobějším nepoužívání přechováváme na suchém vzdušném místě. |
|
| Reakce k článku | přidat reakci zobrazit všechny zobrazit vybrané sledovat emailem |
| publikováno: 20.3.2006 autor: Antík |
