CO OD NICH OČEKÁVÁM?

To je otázka, na kterou si musíte odpovědět jako první. Za druhé pak udělat vše pro to, aby jste se výsledkem práce přiblížili co nejvíce svým představám. Tzn. aby sněžnice skutečně sloužily.

POTŘEBNÁ PLOCHA SNĚŽNIC

je velice obtížně definovatelná jelikož se odvíjí od celé řady okolností. Pro dospělého člověka je to orientačně dvanáct decimetrů, patnáct se zavazadlem.

DO KOMPLIKOVANĚJŠÍHO TERÉNU

jsou vhodné ne příliš dlouhé sněžnice. Husté křovinaté lesy, strmé horské svahy apod. Tzn. vhodným tvarem je zhruba ovál, takzvaná "medvědí tlapa". Přichází ještě v úvahu varianta vzadu s krátkým špičatým zakončením "spolknutý ocas", případně "bobří ocas" s delší zadní špičatou částí - ocasem. Takové sněžnice by měly mít též v případě náročnějších úseků cesty možnost připevnit napevno patu, případně jí vymezit prostor pohybu. Medvědí tlapa, zvláště je-li menších rozměrů, se přivazuje běžně napevno na celou dobu chůze. Vyrábějí se zpravidla z jednoho kusu dřeva.

PRO KOMBINACI NÁROČNĚJŠÍ TERÉN, ČERSTVÝ SNÍH,
ČI TĚŽŠÍ ZAVAZADLO

je vhodné plochu předchozích typů zvětšit do šířky.

DO ROVIN A NA DELŠÍ CHŮZI

jsou naopak vhodnější delší sněžnice zakončené vždy ocasem - pomáhá udržovat přímý směr chůze. V předu "ocasem" zakončená a vyzvedlá špička umožňuje svižnou chůzi, vyzvedlý oblouk naopak více vyhovuje nošení těžkých zavazadel.

HOUŽEVNATOST A VÁHA SNĚŽNIC

hraje též svou roli pro jejich používání a odvíjí se od použitých materiálů.

PLNĚ FUNKČNÍ I KDYŽ MÉNĚ ESTETICKÉ SNĚŽNICE

vyrobené provizorně v nouzových podmínkách nejsou ničím proti ničemu a občas bylo nutné po tomto řešení sáhnout. Ovšem sněžnice běžně používané indiány bývaly naopak vyrobeny s udivující pečlivostí.

ORIENTAČNÍ ZATŘÍDĚNÍ SNĚŽNIC
DLE JEDNOTLIVÝCH ETNICKÝCH CELKŮ

Jihozápad

Subarktida

Severovýchod

Severozápadní pobřeží a Arktida

VÝROBA RÁMU

MATERIÁL

Výběr druhu dřeva je na každém jednotlivci, každé má své specifické vlastnosti a uvádím zde pouze u nás rostoucí a Indiány běžně používané. S klidným svědomím můžeme tedy šáhnout po jasanu, jilmu, bříze, javoru klenu.

Vyrábíme-li více rámů najednou, je možno použít štípané dřevo tzn. rovný kmen většího průměru rozporcovaný klíny. Výhodou takto vzniklých rámů bývá poměrně dobrá kvalita dřeva, které lze u mladého dřeva dosáhnout tížeji, zejména co se bezsukosti a průběhu vláken týče.

ROZMĚRY

Odvíjí se od velikosti a typu sněžnic a od plánované zátěže při používání, od použitého materiálu a způsobu ohýbání. Prostřední sekce mívá na průřezu orientačně obdélníkový až čtvercový profil pohybující se zhruba v rozměrech 2 – 2,5 cm, "ocas" do 1,5 cm. V místech plánovaného nenáročného ohybu nebývá nutné ubírat materiál. Ubrání materiálu v místech nejnáročnějšího ohybu bývá však již nutností, přičemž se snažíme ohýbat ve směru největší pružnosti - viz. obr.



Vzniká-li potřeba napojit materiál (zejména u "bezocasých" rámů) provedeme spoj dostatečně dlouhým zešikmením obou napojovaných konců. - viz. obr.

OHÝBÁNÍ

Máme-li na rámu „šikmé spoje“, před ohýbáním je provizorně ale pevně svážeme.

Nejjednodušším a oblíbeným způsobem je ohýbání "za studena". Použijeme k tomu čerstvé dřevo v míze, tzn. neřezané v zimním období. Pro tento účel se nejvíce hodí mladé březové kmínky z hustého porostu nebo štípaná bříza. Materiál naohýbáme vložením provizorních příček nebo pomocí dřevěných kolíků zatlučených do země. Takto zafixovaný rám necháme před dalším použitím dokonale vyschnout.

Náročnějším postupem je ohýbání "za tepla". Použijeme buď syrové dřevo, nebo suché přes noc namočené. V ohni rozpálené kameny vložíme do podlouhlé vyhrabané jámy v zemi, zakryjeme dostatečnou vrstvou trávy, položíme materiál určený k napaření a opět zahrneme travou. Nyní je třeba pracovat rychle, jámu zaléváme vodou a současně zahrnujeme hlínou. Zhruba do hodiny je "suché" dřevo připraveno k ohýbání, syrové dříve. Po vyjmutí nemějte žádné zbytečné prostoje a mějte dopředu dobře promyšleny jednotlivé kroky. Povrchové vrstvy materiálu velice rychle chladnou a míra plastičnosti se každým okamžikem zmenšuje. Základem je mít kvalitně připravenou do země vykolíkovanou či jinou formu do které budete ohýbat.

PŘÍČKY

Dle vyráběných sněžnic použijeme k zpevnění rámu 1, 2, nebo 3 příčky. Zhotovíme je ze stejného materiálu jako rám, nebo z jiného pevného tvrdého dřeva. Do rámu pečlivě vyhloubíme otvory tak, aby do nich příčky bezvadně zapadly. Při špatném umístění může dojít k špatnému rozložení váhy a bude se předek nebo zadek sněžnice bořit do sněhu.

DÍRKY

Do rámu vyvrtáme jednak dírky které budou sloužit k uchycení výpletu a dírky potřebné k sesazení, tzn. na koncových částech sněžnic tedy včetně případných "šikmých spojů".

IMPREGNACE

Rám i příčky nahříváme u ohně a potíráme rozehřátým včelím voskem. Po vychladnutí seškrábeme oblou hranou všechen přebytečný vosk.

SESAZENÍ

Do rámu vložíme příčky a svážeme k sobě koncové části rámu, tedy včetně případných „šikmých spojů“. Vše se obejde bez lepení.

VYPLETENÍ SNĚŽNIC

Vyplétáme rozmočeným řemínkem syrové kůže. Řemínek získáme odřezáváním z kůže postupně kolem dokola. Na prostřední sekci je rozumné použít kvalitní pevnou kůži (jelenice). Na koncové části lze použít tenčí (srnčí). V průběhu vyplétání napojíme konec došlého řemínku s řemínkem novým proříznutím a vzájemným provléknutím napojovaných konců.




Provedení výpletu může mít nespočet podob. Níže uvedený typ byl velmi oblíbený. Důvodem je především možnost aplikace na jakýkoli tvar sněžnic a individuální volba hustoty výpletu.


              

Jedna z dalších možností provedení výpletu.




Hrubý výplet lze dobře zvládnout i bez pomůcek. U jemnějších ok se však kostěná či dřevěná jehlice stává nutností. Čím jemnější výplet tím drobnější jehlice. K udržování pravidelnosti výpletu se hodí kostěný či dřevěný kolík či parůžek. K dalším potřebným úpravám a také k opravám starých poškozených výpletů respektive k jejich rozplétání použijeme čelist.
       

UPEVNĚNÍ K NOZE

Dvě z několika možných variant vidíte níže.

   

POHYB NA SNĚŽNICÍCH

Stabilita při chůzi může být v určitých situacích vylepšena dobrým pomocníkem a to dřevěnými hůlkami. Mají-li sněžnice vyrobené z přírodních materiálů dlouho sloužit, nelze po nich vyžadovat extrémní odolnost. Zejména je třeba je používat jen při dostatečné vrstvě sněhové pokrývky a opatrně překonávat překážky.

PO NÁVRATU Z TERÉNU

Sněžnice necháme vyschnout, ne však v přílišné blízkosti tepelného zdroje. Poté je při dlouhodobějším nepoužívání přechováváme na suchém vzdušném místě.